ZeEUS – sledovaný projekt v Plzni, foto: Zdeněk Nesveda

Evropský projekt ZeEUS, jehož uzavření se plánuje v dubnu 2017, zveřejnil koncem prosince 2016 zprávu ZeEUS eBus Report s podtitulem „An overview of electric buses in Europe“, tedy „přehled elektrických autobusů v Evropě“. Jak název napovídá, tato zpráva podává přehled o elektrobusech, plug-in hybridních autobusech a parciálních trolejbusech provozovaných nebo zamýšlených k provozu ve 20 zemích Evropy a v Izraeli a dále o 27 evropských a mimoevropských výrobcích těchto vozidel a o jejich produktech.

Na úvod zpráva mj. konstatuje, že po celém světě bylo v roce 2015 provozováno cca 173 000 elektrických autobusů ve výše uvedeném vymezení. 170 000 autobusů (98,3 %) z toho je provozováno v Číně. Počet a složení evropských elektrických autobusů (ve výše uvedeném vymezení) ukazuje graf níže. Z evropských zemí má největší podíl Velká Británie s 18 % evropského parku elektrických autobusů, následovaná Nizozemím, Švýcarskem, Polskem a Německem, každé po cca 10 % evropského parku.

Zpráva dále zmiňuje, že zúčastněné státy zavedly, nebo se chystají zavést, právní rámec pro podporu vozidel se sníženým dopadem na životní prostředí a sníženou spotřebou energie. Zpráva rovněž popisuje pět výzev pro rozvoj elektrických autobusů ve městech, které definovali účastníci projektu ZeEUS, jež je nutno zvládnout:

vyšší jednorázové investice pro elektrické autobusy a jejich nabíjecí infrastrukturu,
důležitost definovat vhodná technologická řešení pro specifické místní provozní podmínky,
nutnost revidovat současné zadávací a smluvní rámce,
nutnost standardizovat nabíjecí rozhraní pro zajištění interoperability elektrických autobusů při vozových parcích složených z autobusů více různých značek používajících nabíjecí infrastrukturu více různých značek,
potřeba rozvinout důvěru a spolupráci s odvětvím výroby a distribuce elektrické energie i s vlastníky přenosových a regulačními orgány v elektroenergetice.

Zpráva přitom klade důraz zejména na potřebu individuálních řešení pro elektrické autobusy v závislosti na místních podmínkách.

Zpráva dále uvádí stručný přehled provozování elektrických ausobusů ve více než 60 „jádrových“ nebo „sledovaných“ městech (viz mapka). Za Českou republiku je zde uvedena Plzeň jako jádrové město (viz foto nahoře) a Praha jako sledované město (viz foto níže). Z toho je patrno, že nejde o zcela vyčerpávající přehled všech evropských měst provozujících elektrobusy, nýbrž pouze těch, která o sobě dala vědět provozovatelům projektu ZeEUS.

Více než 60 „jádrových“ nebo „sledovaných“ městech, obrázek: ZeEUS

ZeEUS – sledovaný projekt v Praze, foto: Zdeněk Nesveda

Následuje základní technický popis elektrických autobusů různých začek od výše zmíněných 27 výrobců, známých, jako třeba Solaris, Volvo, VDL nebo Van Hool, i méně známých. Pro zajímavost, Škoda je uvedena jako samostatný dodavatel elektrobusů vedle značky Solaris, zatímco Siemens (který je stejně jako Škoda Electric výrobcem pohonů a elektrovýzbroje) zde jako samostatný dodavatel nefiguruje. Z toho lze i vyvodit obchodní politiku jenotlivých dodavatelů na trhu elektrických autobusů.

Přes svoji nespornou obsažnost zpráva budí tak trochu rozpaky nad tím, co by zde zasvěcený čtenář nejspíš hledal, ale nenachází.

Zpráva například zahrnuje mezi elektrické autobusy i plug-in hybridy, ale jen velmi okrajově v poznámce pod čarou se zmiňuje o palivočlánkových elektrických autobusech, čímž chtě nechtě podporuje světy „elektrikářů“ a „vodíkářů“ jako paralelní a vzájemně si nedůvěřující. Přitom jde jen o různé zdroje elektrické energie pro bezemisní elektrický pohon autobusů a – jak ostatně ukazují závěry evropského projektu CHIC – o tento druh pohonu je v Evropě rovněž zájem a k jeho rozvoji směřují strategie mnohých měst. Nehledě na to, že v některých případech je používána kombinace batreriového elektrobusu s palivočlánkovým prodlužovačem dojezdu, jako například elektrobusy Solaris v Hamburku, které nejsou ve zprávě uvedeny. I když jde samozřejmě o dokument primárně zaměřený na projekt ZeUS, zasvěcený čtenář by očekával – alespoň v úvodních kapitolách zprávy – o něco komplexnější pohled na tuto problematiku.

Zpráva se také jen velmi málo zabývá principiálně různými technologiemi pro průběžné dobíjení elektrických autobusů, jejich příležitostmi a úskalími. Konzole vztyčovaná na střeše vozidla je zde prostě „pantograf“ a není dále rozlišováno, zda jde o uzemněné (čtyřpólové) nebo neuzemněné (dvoupólové) nabíjení, se všemi technickými, obchodními a legislativními dopady.

Zpráva zcela správně a logicky poukazuje na nutnost standardizace dobíjení elektrobusů, ale nezmiňuje již probíhající standardizační proces na úrovni CEC/CENELEC.

Podobně zpráva obecně zmiňuje nutnost revidovat současné zadávací a smluvní rámce (viz výše), ale již nezachází do podrobností, pokud jde o různé obchodní modely a způsoby financování.

U popisu demonstračních provozů bude čtenář žádostivý praktických zkušeností, zhýčkaný například průběžnými zprávami z výše zmíněného evropského projektu CHIC nebo z amerických projektů elektrických autobusů sledovaných NREL a FTA, marně hledat provozní ukazatele, například ohledně spolehlivosti vozidel a jejich nabíjecí infrastruktury, spotřeby energie, provozních a investičních nákladů apod.

Shrnuto…

„ZeEUS eBus Report“ představuje bezesporu obsažný úvodní přehled pro lidi, kteří o bateriových elektrických autobusech dosud neslyšeli nebo se jimi nezabývali, a zároveň zevrubnou populární statistiku se spoustou fotografií a zajímavostí pro ty, kteří se o elektrické autobusy zajímají z čirého fandovství. Pro vážně míněnou praktickou implementaci projektů elektrických autobusů v městské dopravě zde nicméně čtenář bude, i přes obsažnost zprávy, některé důležité informace postrádat. Věřme, že se těchto informací ještě dočkáme – do závěru projektu ZeUS zbývají čtyři měsíce.

Jakub Slavík