Učme se od svých dětí, praví moudří. Já bych k tomu, s dovolením, ještě dodal: … a od jejich učitelů. To je totiž tak. Naše dcera se dala do studia krajinářské realizace na brněnské Mendelově univerzitě. Při jejím vyprávění „co nového ve škole“ (téhle otázky se zkrátka nezbavíte, ani když už je děťátku přes dvacet) nám náhle koncept smart city, který při naší konzultační, novinářské a konferenční činnosti pomáháme spolu s našimi kolegy rozvíjet, začal nabývat další dimenzi.

Smart city – zelená města budoucnosti,učme se od svých dětí, praví moudří.. foto: Zdeněk Nesveda

Jako technici a ekonomové vidíme v infrastruktuře inteligentního města především nové technologie pro přenos informací, chytrou a čistou mobilitu a chytrou městskou energetiku, služby a obydlí. To vše se dá, přes všechny jemné nuance, shrnout pod pojem „šedá infrastruktura“, tedy infrastruktura lidskou rukou vytvořená. Stačí pouhý pohled z okna, a je zřejmé, že pouze s takovouto „šedou“ infrastrukturou by svět ve městě byl opravdu šedý. Naštěstí k městu neodmyslitelně patří i městská zeleň – tedy také infrastruktura, jenomže zelená. A tahle zelená infrastruktura znamená příležitost, jak napravit a dále ještě vylepšovat to, co ta „šedá“ (byť sebeinteligentnější) infrastruktura natropí. Jak tušíme, i k ní se dá při budování smart city přistupovat manažersko-strategicky. Jen je potřeba vědět, co od ní můžeme očekávat, co z toho se dá změřit nebo jinak popsat a vyčíslit a co se dá ovlivňovat a řídit (to víte – manažer, který nemá, co by řídil, je z toho nesvůj).

Smart city – zelená města budoucnosti, foto: archiv BusPress

Tušit je jedno, vědět druhé. Takže jsme se dceruškou nechali nasměrovat na člověka, který toho o zelené infrastruktuře a „ekosystémových službách vegetace“ (zase jsme o něco chytřejší) ví hodně a co víc, dokáže to jednoduše a výstižně popsat. Je to jeden z jejích učitelů na Mendelově univerzitě, docent Petr Kučera. Popovídání s ním bylo rozhodně zajímavé.

Smart city – zelená města budoucnosti, foto: archiv BusPress

Především nám pan docent trochu poopravil naše kuchyňské představy o tom, že rostliny jako notorické lapače prachu (známe to z domova) mohou významně a hlavně kvantifikovatelně přispět k odstraňování pevných částic z ovzduší, které jsou největším postrachem životního prostředí ve městě a mohou za většinu úmrtí způsobených jeho znečištěním. Plocha rostlin se dá spočítat či odhadnout, ale na množství částic, které rostlina „odchytí“ a nechá spláchnout deštěm do hlíny, se nedá jednoznačně spolehnout. Záleží na výšce, proudění vzduchu, zdrojích oněch částic a spoustě dalších faktorů. Takže ano, určitě tu vegetace prokazuje úklidové, a následně i zdravotnické služby, ale těžko jednoduše vyčíslit jaké.

Smart city – zelená města budoucnosti, foto: archiv BusPress

Pan docent také poukázal na některé oblíbené mýty – třeba o tom, že rostliny tlumí hluk. Pravda, stačí si vzpomenout na základy fyziky a člověku je zřejmé, že akustické vlnění mnohem spíše než pružná vegetace ztlumí nepružný a netečný zemní val. A pokud tedy tramvaj jakoby zázrakem ztichne, jakmile vjede na zatravněné kolejiště, bude to spíše díky hlíně, z níž tráva vyrůstá, než díky trávě samotné.

Smart city – zelená města budoucnosti, Praha 50 m od Václavského náměstí, Františkánská zahrada, foto: Zdeněk Nesveda

Mnohem zajímavější je fungování městské vegetace jako přírodní klimatizace, zvláště v horkých dnech, jichž jsme si loni v létě užili požehnaně a při nichž města a městské čtvrti působí jako tepelné ostrovy. K tomu nám pan docent ukázal zajímavý propočet: Běžně vzrostlý strom o průměru koruny 5 metrů zaujímá plochu cca 80 metrů čtverečních. Na zabudování 1 gramu oxidu uhličitého spotřebuje až 100 gramů vody. Spotřeba vody při takové intenzitě fotosyntézy činí kolem 100 litrů za den. Na zabudování 1 litru vody se spotřebuje kolem 2,5 MJ tepla – za den to činí cca 250 MJ, tedy cca 70 kWh. Uvážíme-li, že silná klimatizační jednotka má výkon cca 2 kW, pak nám takový běžně vzrostlý strom vydá denně (tedy mimo období vegetačního klidu) za, řekněme, 30 až 40 klimatizačních jednotek.

Smart city – zelená města budoucnosti, Praha 50 m od Václavského náměstí, Františkánská zahrada,foto: Zdeněk Nesveda

Pozoruhodné, že? Už je nám jasné, proč pod slunečníkem je v horkých dnech často vedro k padnutí, zatímco pod stromy bývá docela příjemně. Ne nadarmo sedávali naši předkové ve stínu košaté lípy, aniž by znali tuhle biologicko-fyzikální aritmetiku.

Smart city – zelená města budoucnosti, foto: archiv BusPress

Hovořili jsme i o dalších měřitelných a ovlivnitelných aspektech zelené infrastruktury měst. Třeba o zelené ploše, kterou by město mělo minimálně mít v přepočtu na obyvatele, aby bylo příjemné k pobývání. Nebo o zelených koridorech pro pěší chůzi – té nejprostší a přitom nejzdravější formě pohybu, která se ve městech bohužel stává stále komplikovanější. O urbanistických aspektech zelené infrastruktury – no zkrátka, jak je ta zeleň pěkná na pohled a přináší klid na duši, obtížně vyčíslitelný, leč pro člověka nepostradatelný. Také o územních studiích, územních plánech a o tom, že nakonec vždycky záleží na konkrétních lidech, kteří rozhodují.

Smart city – zelená města budoucnosti, Praha sídliště Zahradní město,foto: Zdeněk Nesveda

Po tomhle přátelském popovídání nám bylo zřejmé, že každá nová „šedá“ infrastruktura – ať jednoduchá nebo složitá – by neměla vznikat, aniž bychom přitom mysleli také na tu zelenou. Bez ní tím spíše nemůžeme navrhovat ani smart city.

Smart city – zelená města budoucnosti, foto: archiv BusPress

Také, jak je pěkné, když lidé z různých oborů nacházejí společnou řeč, třeba právě při rozvíjení chytrých měst, obcí a regionů.

No a v neposlední řadě – že vůbec není od věci naslouchat svým dětem, co probírali ve škole, a nechat se pak vést svým tušením souvislostí.

Ing. Jakub Slavík, MBA

Consulting Services

Poznámka redakce:

uveřejněný text nás zaujal, doslova pohladil. Je to přesně ono, co úžasně zapadá do naší koncepce připravovaného vizionářského projektu o inteligentním městu – Městu budoucnosti. Dovolili jsme si doplnit text vlastními fotografiemi, které jsme pořídili v jakési předtuše dávno před tím, než samotný text vniknul. Naše myšlenka je také vtáhnout do děje budoucnosti své děti, oni by měly nejlépe vědět, jaká ve skutečnosti jejich, nebo vlastně i naše budoucnost bude. Dívka s křišťálovou koulí v ruce není náhodné foto, bude průvodcem projektu o Městu budoucnosti na sociálních sítích. Když jsme ji poprvé fotografovali, bylo jí patnáct let, dnes je jí o rok víc a než náš projekt skončí, bude jí skoro dvacet let. Věříme, že možná právě jejím prostřednictvím, se nám do děje zajímavého projektu o budoucnosti podaří přilákat další teenagery.

Zdeněk Nesveda – BusPress