Autobusy na největším vrakovišti Evropy

Kategorie admin od 21.2.2016 v Aktuality, RTO Klub, Veteráni | Komentáře nejsou povolené

Ze zápisků Michala Zubra předsedy největšího českého veteránského klubu autobusů – Klub českých historických autobusů (KČHA) – RTO Klub.

Před deseti dny jsme s kamarádem zažili dobrodružství v podobě výletu na sever Evropy. Ani toto roční období nás neodradilo od cesty do vyspělé civilizace nacházející se přesto v panenské přírodě. Po zdolání přeplněných německých dálnic a pohodových dánských pevninských komunikací nás čekala pětihodinová plavba na jih Norska. Volný čas zaplnil odpočinek a především plánovaná konzumace dobrot z baru luxusní rychlolodi.

Po splnění povinností ve značkovém autoklubu v norském městě Drammen nás čekala neméně příjemná záležitost v podobě návštěvy místa s nejvyšším výskytem autovraků v Evropě nacházejícím se u silnice E18 na Švédsko – norském pomezí. Musím se přiznat, že až po návratu domů jsem se dočetl o počtu zdejších vozů, který dosahuje k jednomu tisíci vraků. Jakoby stranou stojí malý domek s torzem starého Mercedesu. Jedná se o jediný vůz této značky, který je zde k vidění a to tak, jak svůj osobní dopravní prostředek pravděpodobně zanechal poslední majitel areálu.

Místo je po čtyřiceti letech od svého opuštění do značné části pohlceno přírodou, a ani roční období mu nevzalo na kráse a nádechu. Zcela v centrální části chátrajících trosek známých a neznámých značek vozů se nacházejí dva autobusy. Starší z nich je pravděpodobně data výroby někde kolem roku 1945, avšak jeho značku se nám nepodařilo ani po důkladném ohledání zjistit. Typický autokar té doby se totiž nachází již ve značném stádiu rozkladu.

Druhým autobusem je luxusní zájezdový autobus z padesátých let. V zadní části jsou dosud některé polohovatelné sedačky a zachovaná je i kuchyňka a WC. Značku druhého autobusu se nám také zjistit nepodařilo.

Autobusy na největším vrakovišti Evropy, foto: Kryštof Činčera

Půvabné místo nabízí i pohled do několika přilehlých staveb, které jsou naplněny různými autodíly. Např. zahradní domek vedle druhé hlavní budovy nabízí nepřeberné množství převodovek a kardanů. Domek stojící opodál nabízí pohled na vše, co souvisí s brzdami. A menší stodola u hlavního domu skrývá mnoho kol a disků dosud nevybalených z krabic.

Za zmínku stojí i nepřehlédnutelný stav zde dlících exponátů. Karoserie již v některých případech prakticky pohltil čas, motory a ostatní masívní části jsou naprosto nepoužitelné, čalounění již také odnesl čas. Avšak chromové díly u vybraných kousků jakoby znaly ve zdejších drsných podmínkách severu recept na dlouhověkost.

A ještě jedno malé upozornění. Kdo by si snad chtěl odtud odvézt nějakou relikvii či přijet cíleně pro nějaké díly, nechť si nechá zajít chuť. Místo, byť to tak vůbec nevypadá má své majitelé. Prohlídku však návštěvníkům umožňují.

Foto: Kryštof Činčera, text: Michal Zubr