Závodní BMW Team Krámský používá k cestám na závody po Evropě speciální autobus postavený na podvozku Karosa ŠM 11 z osmdesátých let. Pan Krámský a jeho tým s autobusem absolvuje k plné spokojenosti až 40 tisíc kilometrů po celé Evropě během jedné sezóny. Autobus postupně během doby podstoupil ještě řadu úprav a konstrukčních vylepšení, nejnápadnější, již na první pohled je použití předního panelu z poslední modelové řady Karosa 900. Další změny jsou patrné na úpravě zadních výklopných vrat a bočních schrán. Technická zdokonalení a úpravy se týkají však i motoru a brzdové soustavy a vůz je osazený novým moderním typem bezdušových pneumatik o rozměru 295/80 R 22.5. Všechny tyto úpravy zvyšují jízdní komfort a bezpečnost, ale hlavně jsem tady svědky toho, že i několik desítek let staré vozidlo může naprosto skvěle a spolehlivě sloužit potřebám svého majitele.
Základ autobusového speciálu BMW Team Krámský tvoří velkoobjemový stěhovací vůz, které vyráběl na počátku osmdesátých let Dopravní podnik Mariánské lázně. Ke stavbě se používaly převážně zánovní autobusy Karosa řady ŠM a ŠL 11. Modulární konstrukční systém autobusů Karosa, umožňoval tehdy poměrně jednoduchý způsob rozebrání celé karoserie. V Dopravním podniku v Mariánských lázních se dokonce dařilo využívat následně i demontovaných bočních částí s okny k výrobě další nástavby pro terénní autobusy na podvozku Tatra tak zvaných „tatrabusů“. Autobusové podvozky řady ŠL a ŠM byly vhodné zejména proto, že u tohoto typu byl ležatý motor umístěný po pod podlahou a městské a linkové autobusy měly, na rozdíl od řady ŠD rovnou podlahu. Stěhovací vozy se v Mariánských lázních vyráběly technologií stavby konstrukce svařováním kostry z tenkostěnných profilů, které byly potaženy ocelovým plechem, které se připevňovaly bodovým svařováním. Pro dosažení většího objemu přepravní skříně došlo ke zvýšení celkové výšky o 45 cm a nákladní prostor byl protažený až nad kabinu. Stěhováky nacházely uplatnění v mnoha oborech, používaly se jako speciály na přepravu koní, pojízdné prodejny, pro stěhování divadelních dekorací, květin a oděvů. Měli jsme mnoho příležitostí v 70. a 80. letech činnost při přestavbě vozidel v dopravním podniku, kterému se mimo jiné říkalo „malé Slušovice“, pozorovat a být účastní všech procesů od svařování až po finální lakování. V té době na pozici výrobního náměstka zde působil pan Antonín Nasler, jedna z nezapomenutelných postav podniku, se kterým mimochodem pan Krámský komunikuje dodnes.
Děkujeme majiteli panu Ing. Otakaru Krámskému za poskytnuté informace a přejeme mu hodně šťastných kilometrů nejen s autobusem ŠM 11, ale hlavně na závodní dráze!
Stěhovací auta v ČSSR
Podobné stěhovací vozy v tehdejším Československu vyráběly také závody ČSAO Praha a Lučenec. Zajímavý byl právě ten Lučenecký na podvozku Karosa ŠL, který se poprvé prezentoval v roce 1982 na Mezinárodním strojírenském veletrhu v Brně, na kterém byla použita již tehdy přední část z Karosy řady 700. Automobil působil velmi moderním, nadčasovým dojmem. Původní stěhováky, nám všem známe (žebrované) žluté Škoda 706 RTO S, vyráběl národní podnik Orličan Choceň, který ukončil výrobu na počátku sedmdesátých let, kdy se jejich výroba v rámci komplexního plánování RVHP, přesunula kamsi do Bulharska. Poslední stěhovák vyrobený v Orličanu, již mimo výrobní linku na zakázku „tak trochu na melouch“, byl postavený na podvozku staršího autobusu Škoda 706 RTO Lux. Poslední zmínka o něm je v publikaci Jana Neumanna Škoda RTO, kde ho vidíme již ve zbědovaném stavu. Fotografii, tak jak jsme ho zachytili těsně po příjezdu z Orličanu v roce 1978 najdete ZDE.
Text, foto: Zdeněk Nesveda – BusPress
