Pro rok 2015 je v rámci činnosti Pracovní komise pro e-mobilitu SDP ČR plánována aktualizace studie „E-mobilita v MHD“. Od jejího zveřejnění v létě 2013 pokračuje rozvoj technologií, zajímavých projektů i možných zdrojů financování pro elektrické autobusy natolik rychlým tempem, že bude užitečné rozšířit a aktualizovat poznatky zde uvedené. V této souvislosti její zpracovatelé, firma Ing. Jakub Slavík, MBA – Consulting Services, spolu se svými odbornými partnery začali shromažďovat potřebné aktuální informace o zajímavých projektech, produktech, provozních aplikacích a finančních schématech v uvedené oblasti.
O první příspěvek do aktualizované studie se postarala Evropská vodíková asociace (EHA), s níž zpracovatelé studie průběžně spolupracují, se souhrnnou zprávou o vyhodnocení projektu CHIC (Clean Hydrogen in European Cities), zahrnujícího provoz rozmanitých palivočlánkových autobusů v Evropě a Kanadě. Projekt CHIC navazuje na výsledky projektu HyFleet:CUTE (viz uvedená studie „E-mobilita v MHD“) a předchází evropský projekt High V.LO-City.
Projekt CHIC probíhá v letech 2010 – 2016. Jako nové provozní aplikace (tzv. fáze 1) zahrnuje provoz celkem 26 palivočlánkových autobusů ve městech Aargau, Bolzano, Londýn, Milán a Oslo. Spolu s těmito aplikacemi byla do projektu zahrnuta i tzv. nultá fáze zahrnující zkušenosti z provozu palivočlánkových autobusů v Kolíně nad Rýnem, Hamburku a kanadském Whistleru. O některých z nich jsme již psali na našem portále nebo v prvním vydání výše uvedené studie „E-mobilita v MHD“. Obě fáze projektu, probíhající v úhrnu již od roku 2009, tak postupně zahrnují provoz celkem 52 palivočlánkových autobusů, počínaje 20 autobusy ve Whistleru v roce 2009.
Na realizaci projektu CHIC se podílelo celkem pět typů palivočlánkových autobusů od různých výrobců: NewFlyer, Wrightbus, APTS, EvoBus a Van Hool. Tyto autobusy byly provozovány pěti různými dopravci a do poloviny roku 2014 najely dohromady více než 5,5 mil. vozových km. Pro pohon těchto autobusů je charakteristický hybridní systém (palivové články a baterie), umožňující snížit provozní spotřebu vodíku u 12m autobusů pod 10 kg/100 km.
Dojezd na jedno naplnění nádrží vodíkem činil nejčastěji cca 250 – 300 km při obvyklé denní provozní době 18 hodin. V některých případech (Whistler) však provozní doba činila až 22 hodin a dojezd více než 460 km.
Disponibilita vozidel se pohybovala v širokém rozmezí cca 40 – 75 %, nejčastěji mezi cca 60 a 70 %. Nejčastější příčinou odstávky autobusů byly běžné poruchy dílčích mechanických a elektrických zařízení bezprostředně nesouvisejících s palivočlánkovým zdrojem energie. V důsledku problémů na straně dodavatelů oprav a náhradních dílů však i tyto běžné problémy mohly zapříčinit poměrně dlouhé odstavení z provozu (podobné zkušenosti zaznamenal ostatně i český projekt TriHyBus).
Celkový rozpočet projektu CHIC (1. fáze) činí 81,8 mil. €, z toho 26 mil € je pokryto příspěvkem FCH JU (Společného podniku EU pro vodík a palivové články).
Další informace o tomto zajímavém projektu budou k dispozici v připravované aktualizaci studie „E-mobilita v MHD“, jejíž zveřejnění je předběžně plánováno na přelom března a dubna 2015. O podrobnostech budou čtenáři našeho portálu včas informováni.
Uveřejněno ve spolupráci s portálem proelektrotechniky cz
