AEROCOACH – vize a realita očima Jakuba Slavíka

Kategorie admin od 25.2.2016 v Aktuality, Ekologie, Elektromobilita, Proelektrotechniky cz | Komentáře nejsou povolené

V minulém týdnu jsme uveřejnili více než zajímavou studii elektrického dálkového autobusu od slovenského vizionáře a designera Miro Dorotcina. Požádali jsme o vyjádření odborníka Jakuba Slavíka majitele firmy Consulting Services. Do jaké míry je reálná šance, že někdy také skutečně potkáme elektrobus v dálkovém meziměstském provedení „elektrocoach“. AEROCOACH označení modelu Dorotcinova elelektrobsu je zatím skutečně pouhá iluze, nádherně ztvárněná a komentovaná, avšak zatím bez hmatatelného sebemenšího reálného základu. Ale nebuďme pesimisté, AEROCOACH je reálná budoucnost! Jenom ještě nenazrál čas.

AEROCOACH Miroslav Dorotcin

Přečtěte si, Jakub Slavík říká…

Elektrické autokary na dálnicích? U představy dálkových autobusů na elektrický pohon se nabízejí dvě zásadní otázky: jak a proč. Ptáme-li se „jak“, je dobré vědět, že současné elektrobusy nabízejí efektivní dojezd na jedno nabití baterií cca 120 – 160 km. Pokud je napěchujeme bateriemi, dostaneme se někam ke dvěma stovkám kilometrů. Pokud bychom je chtěli dobíjet na trase a neztrácet čas čekáním u nabíjecí stanice, jde to jen přes dynamické bezkontaktní (indukční) dobíjení. Právě takové, jaké má ve svých strategických záměrech například britská vláda u indukčních dálnic http://www.proelektrotechniky.cz/zajimave-projekty/73.php , kde se s elektrobusy perspektivně počítá. Netřeba dodávat, že půjde o rozsáhlé investice a že je vše teprve ve fázi úvodních studií. Ty doporučují nejprve vytvořit potřebnou infrastrukturu a na tomto základě pak stimulovat poptávku nejprve ze strany velkých komerčních dopravců, provozujících nákladní automobily a elektrobusy, kteří pravidelně užívají úseky strategické silniční sítě.

Jiná cesta je doplnit baterie vodíkovými palivovými články

Desítky palivočlánkových autobusů již dnes brázdí ulice evropských a amerických měst zcela bez emisí a jejich dojezd na jedno naplnění nádrže vodíkem činí kolem 300 km. To je v městské provozu dostačující, pro dálkové autobusy by bylo nutné jej alespoň zdvojnásobit, například zvýšením tlaku vodíku v nádržích, tak jako u palivočlánkových osobních aut. http://www.proelektrotechniky.cz/vzdelavani/46.php

Druhá otázka je, proč vlastně. A zde je mnohem více důvodů k zamýšlení

Elektrický pohon je bezesporu energeticky mnohem efektivnější než spalovací motor, čemuž odpovídá i jeho mnohem menší emisní náročnost (měřeno „well-to-wheel“) – viz porovnání ve studii E-mobilita v MHD http://www.proelektrotechniky.cz/elektromobilita/156.php .

Své přednosti však uplatní nejvíce v městském provozu s častými rozjezdy a zastaveními a s uzavřeným prostředím, kde jsou emise obzvlášť škodlivé, jak ukazuje i zpráva EEA http://www.proelektrotechniky.cz/vzdelavani/45.php . Na otevřeném prostranství mimo město, kde autobus jede víceméně setrvalou rychlostí, bude elektrický pohon také energeticky efektivnější a ekologičtější, ale nejspíš už ne tak markantně. Přičteme-li k tomu cenové rozdíly – bateriový elektrobus je dnes oproti srovnatelnému dieselovému autobusu více než dvakrát dražší, palivočlánkový autobus více než čtyřikrát – pochopíme, proč se elektrické autobusy dnes rozvíjejí hlavně v městské dopravě.

Jak říkají Angličani

Nauč se nejdřív chodit, pak se můžeš učit běhat. To platí i pro elektrické autobusy. Teď právě je čas podporovat a rozvíjet městské elektrobusy. Určitě ale přijde doba, kdy nás úplně tichý a nekouřící autokar s futuristickým designem naloží a poveze daleko předaleko…