Na festival Sodomkovo Vysoké Mýto, jsem se letos vydal stylově, unikátní historickou replikou horského autobusu Karosa / Tatra 500 HB – 138. Přijal jsem pozvání na výlet do „města autobusů“ od Milana Horky, tvůrce repliky autobusu T 500 HB, zapáleného tatrováka a majitele muzea Tatra 111 ve středočeské Dobříči.
Letošní ročník festivalu Sodomkovo Vysoké Mýto, byl podobně jako ostatní hromadné akce v Česku, v omezené skromnější podobě. Ovšem, kdo se do Vysokého Mýta vydal, nemusel litovat, byly zde k vidění nádherní veteráni, převážně značky Tatra, automobily s karosérií Sodomka, historické motocykly Jawa, staré velocipedy, četníci, dámy v dobových kostýmech a k tomu všemu hrál nefalšovaný swingový orchestr Zatrestband v čele s Petrem Píšou.
Spojil jsem krátkou návštěvu Vysokého Mýta také s prohlídkou Muzea historie karosářství. Vysoké Mýto se právem chlubí bohatou tradici vývoje karosérií. Jejím hlavním představitelem byl významný český karosář a automobilový designér Josef Sodomka mladší.
Karoserie nového typu autobusu T 500 HB vznikla koncem čtyřicátých let a pracovali na ní konstruktéři z Karosy Vysoké Mýto, do roku 1948 karosárny Sodomka. Byla to úplně nová koncepce, první samonosná karoserie vytvořená v Československu s tehdy nezvyklým umístěním motoru v zadní části. Horské autobusy T 500 HB se vyráběly ve Vysokém Mýtě v letech 1954 až 1957 s celkovou produkcí 521 kusů.
Prototyp na podvozku Tatra 138 vznikl v Kopřivnici v roce 1964, původní podvozek, s pevnými nápravami Praga, nahradila klasická, tatrovácká konstrukce s výkyvnými poloosami. Osmiválcový motor z Tatry 128, nahradil, tehdy nový, výkonnější motor Tatra 138.
Milan Horka se pustil do neskutečně těžkého úkolu a na základě různých plánků, výkresů, dobových fotografií a vzpomínek pamětníků vytvořil během šesti let věrnou repliku unikátního prototypu horského autobusu Karosa/ Tatra 500 HB 138. Použil zrenovovaný vrak originální karoserie, který posadil na upravený podvozek T 138. Práci se svými kamarády, spolupracovníky dokončil v listopadu 2019.
Od té doby jsem měl možnost, jako pasažér, autobus si několikrát vyzkoušet, jak v terénu, tak na úzkých silnicích a tentokrát po cestě do Vysokého Mýta i při jízdě po dálnici. Pokud řeknu, že z jízdních vlastností jsem byl nadšený, tak nepřeháním. Na dálnici ničím nezaostával za současnými auty, zcela s přehledem udržoval stálou rychlost 100 km/h a není pro něj bez větších problémů dosažení 120 km/h. Žádné nepříjemné vibrace ani nadměrný hluk, výborně péruje a také je velmi dobře ovladatelný a krásně projíždí zatáčky. Současní řidiči by patrně měli problém s řazením rychlostí, autobus je vybavený čtyřrychlostní převodovkou bez synchronů z Tatry 111, Milan Horka, jako správný tatrovák s tím nemá absolutně žádný problém, tak jako přechozí generace řidičů z šedesátých a sedmdesátých let minulého století. Každý, kdo tenkrát chtěl řídit autobus nebo náklaďák, musel s ním být bytostně sžitý, vědět co se pod kapotou odehrává a hlavně dávat správně meziplyn, a také umět správně dvakrát sešlapávat spojku při každém přeřazení.
Nově vniklý autobus Milana Horky vyniká maximální citem pro detail až neuvěřitelným, precizním řemeslným zpracováním. Budu upřímný, míněno s nadsázkou, moderní auta jsou vlastně „nuda, výlisky bez duše nacpané elektronikou, podobající se jako vejce vejci“. Ve Vysokém Mýtě, si teprve uvědomíte, jak obrovskou dávku řemeslného umu měli naši předkové. Je úžasné, že i v dnešní době se najdou lidé s podobnou zručností a schopností pracovat s železem, vytvářet a tvarovat díly karosérie i podvozku, renovovat původními technologiemi rozpadlé vraky automobilů, autobusů a motocyklů.
Výlet do Vysoké Mýta byl jednou z vydařených akcí, zachytil jsem fotoaparátem nejen Horkův T 500 HB 138, ale i množství dalších skvělých veteránů, se kterými se jejich majitelé přijeli do Vysokého Mýta pochlubit.
text/foto: Zdeněk Nesveda
Muzeum, expozice Historie karosářství
